Uctil jsem památku lidických obětí

Jako každý rok jsem i letos uctil památku lidických obětí. Tentokrát jsem kvůli koronaviru mohl položit květinu jen k soše Lidické matky – ale právě tato socha matky odtržené od dítěte a dítěte odtrženého od matky je pro mě jedním ze základních symbolů krutosti lidické tragédie.

Zároveň je den památky lidických obětí každým rokem připomínkou, proč je důležité dělat sociálně demokratickou politiku: Musíme lidem nabídnout budoucnost, která stojí za to žít, které se nemusejí bát. V níž není třeba se strachovat, že skončí na ulici, ve které dluhy a exekuce nebudou ortelem na celý život. Takovou budoucnost, že představa zdánlivé jistoty, nabízené v historii právě nacismem, nebude mít v naší společnosti místo.

Potřebu jisté budoucnosti si silně uvědomujeme právě v těchto dnech, poté, co krize spojená s koronavirem často otřásla základními – zdánlivě pevnými – kameny našich životů. Právě teď je naším úkolem lidem znovu budoucnost vrátit, i když se častěji, než bychom chtěli, tváří nejasně. Úkolem sociální demokracie je, aby kvůli současné krizi nikdo nemusel padnout na dno. Protože právě dnešní den nám připomíná, kam mj. i základní a silný strach z budoucnosti může vést.