Jiří Dienstbier: Nenávist k různosti

Brutální a zbabělý útok na náhodně vybrané lidi, kteří nečekali, že by měli být napadeni, si zaslouží jen odsouzení a opovržení. Pozůstalým patří vyjádření naší soustrasti.

Masakr ve floridském Orlandu je podle dostupných zpráv útokem z nenávisti. Masový vrah zabitý na místě útoku policií měl být rozčilen či zhnusen tím, že před časem viděl na ulici dva líbající se muže. Jeho žena o něm v internetových zprávách hovoří jako o násilníkovi, který ji zavíral doma.

Onen muž sice podle dostupných zpráv pracoval v bezpečnostní agentuře a měl k disposici služební zbraň. Týden před útokem si ale legálně koupil pistoli a samopal. Takto ozbrojen pak vyrazil do klubu oblíbeného v prostředí LGBT.

Podrobnosti případu si přečteme v novinách za den nebo dva i se seznamem obětí. Oficiální závěry nás zastihnou někde uvnitř novin za pár měsíců. Nyní se zdá, že přímo při útoku zahynulo devětačtyřicet lidí. Další pět desítek je s různě těžkými zraněními v nemocnici.

Sám chci přičinit jen několik poznámek. První je na místě vyjádření soustrasti těm, kdo v klubu ztratili své blízké – přátele, partnery, děti. Brutální a zbabělý útok na náhodně vybrané lidi, kteří nečekali, že by měli být napadeni, si zaslouží jen odsouzení a opovržení.

Druhá věc je, že ten útok byl spáchán legálně drženými zbraněmi. Jsem rád, že v České republice nelze legálně koupit samopal. Ale beru každý podobný útok za doklad toho, že zbraně patří do rukou jen bezpečnostním složkám státu. Nepatří do rukou žádným pomyslným domobranám, nepatří do rukou ani veřejnosti, která se bojí.

Represe i ochrana veřejného pořádku jsou věcí policie, ochrana před vnějším nebezpečím je úkol armády. Úkolem politiky je pracovat tak, aby se občané ve státě cítili v bezpečí a aby státu důvěřovali jako funkční a srozumitelné struktuře. Ostatně i na příkladu Orlanda vidíme, že ani v zemi, kde je více zbraní než obyvatel, střelbě šílence nikdo nezabrání.

Poslední věcí, kterou chci dnes zmínit, je nenávist k různosti, která, jak se zdá, vedla o víkendu k masakru na Floridě. Různost byla po dlouhá léta předpokladem soutěže a modernizace. My jsme to zažívali před sto lety v národní soutěži mezi česky a německy mluvícími obyvateli českých zemí. Z ní vznikla ČKD i Živnobanka, Tatra i Porsche. Různost se rovnala soutěži a soutěž modernizaci.

Chci a přeji si, aby různost byla znovu vnímána jako příležitost k soutěži a aby byla vnímána jako žádoucí inspirace. Pak se totiž budeme rozvíjet. Smrt je definitivní a žádný rozvoj neznamená.

Celý článek na: http://denikreferendum.cz/clanek/23171-nenavist-k-ruznosti

Share